TIM A DIM

Po zamlžené cestě jel jeep se dvěmi vojáky. Tim sedící za volantem vytřeštěně hleděl přes sklo a děsil se toho okamžiku, kdy díky mlze do něčeho narazí. Vedle něho sedící Dim si zkoušel zapálit cigaretu, ale díky výmolům na cestě se mu to nedařilo, načež mu z ruky vypadl zapalovač a z úst cigareta.
„Musíš do každý díry vjet!?“ vyhrkl poté naštvaně.
„Když já v týhle mlze pořádně nevidím na cestu!“ mínil Tim.
„Hele, já budu radši řídit, než do něčeho narazíme!“
„Buď v pohodě. Jednomu tanku jsem se naštěstí vyhnul.“
„Cože!?“
„Jen jsme se vo něj votřeli. Pak si se probudil a ptal si se, co to bylo za hluk.“
„Ty si mi říkal, že jsme škrtli vo křoví!“
„To taky bylo křoví, ale tankový.“
„Vokamžitě zastav! Sedám za volant!“
Ve stejný okamžik Tim otevřel překvapením ústa a dupl na pedál od brzd. Vzápětí však předek jeepu do čehosi narazil. Oba vykřikli a praštili se hlavami, na niž měli helmy, o přední skla.
„Ty blbče!“ vyhrkl Dim.
„Celkem jsem to ale ubrzdil, ne,“ mínil Tim.
„To tedy dovopravdy ne!“ rozkřikl se Dim a vystoupil.
„Hele, to vypadá na nějakou sochu,“ řekl Tim.
„Taky to je socha!“
„Kterej vůl jí postavil na cestu!“
„Uniklo ti, že nejsme na cestě!“
„Vopravdu jo!?“
„Vopravdu!“
Oba poté přistoupili k soše, která představovala Mussoliniho.
„Jejda, narazili jsme na Duceho,“ pronesl Tim.
„To se ti teda povedlo!“
„Mně už se povedlo věcí.“
„Hm, to máš teda pravdu. Máš ty vůbec tušení, kde jsme!?“
„Někde v Itálii a je zrovna mlha.“
„Máš dobrý postřeh. Teď budu řídit já. Takhle se ke svý jednotce dostaneme Bůh ví kdy!“ řekl naštvaně Dim a usedl za volant.
„Třeba někam dojedeme,“ mínil Tim.
„Určitě někam dojedeme!“
 Zanedlouho jeep couval od sochy a dojel zpátky na cestu. A brzo opět zmizel v husté mlze. I Dim zanedlouho ke svému překvapení zjistil, že nejede po cestě, ale nedal na sobě nic znát.
„To je dobrý, jak jezdíš mezi těma stromama. To jsme asi v lese, že,“ ozval se náhle Tim.
„Hledám tu cestu!“ vyhrkl Dim, načež projeli nízkým porostem.
„Fuj! Jééé Dime, já jsem spolknul pavučinu!“ řekl Tim.
„Áááá…pavouk!“ vyjekl Dim, který ke svému zděšení na svém nose uviděl lezoucího pavouka. A ten mu vzápětí dolezl na čelo.
„Sundej mi toho pavouka z čela!“ vykřikl a Tim mu pravou rukou šáhl na čelo. Ale to takovým způsobem, že mu rukávem uniformy zakryl oči.
„Nic nevidím!“ zařval.
„Počkej! Už toho pavouka budu mít! Krucinál! Vlez mi do rukávu!“ vyjekl Tim. Ve stejný okamžik najel jeep na pařez, což mělo za následek, že se vzápětí převrátil na bok. Oba z něho vypadli a rozplácli se na zemi. Chvíli otřeseně na ní leželi, načež před sebou v mlze spatřili obrysy hradeb.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI